Boerhaaveův syndrom
Obsah
Boerhaaveův syndrom je vzácný problém, který spočívá ve spontánním výskytu prasknutí jícnu, které například způsobuje příznaky, jako je silná bolest na hrudi a dušnost.
Obecně je Boerhaaveův syndrom způsoben nadměrným příjmem jídla nebo alkoholu, který způsobuje silné zvracení, zvyšuje břišní tlak a přetížení svalů jícnu, které nakonec trhají.
Boerhaaveův syndrom je lékařská pohotovost, a proto je důležité okamžitě jít do nemocnice, pokud se u vás objeví akutní bolest na hrudi nebo dušnost, abyste zahájili léčbu během prvních 12 hodin a vyhnuli se závažným komplikacím, jako je zástava dýchání.
Nejběžnější místo pro prasknutí jícnuRentgen hrudníkuPříznaky Boerhaaveova syndromu
Mezi hlavní příznaky Boerhaaveova syndromu patří:
- Silná bolest na hrudi, která se zhoršuje při polykání;
- Pocit dušnosti;
- Otok obličeje nebo hrdla;
- Změna hlasu.
Tyto příznaky se obvykle objevují po zvracení, ale v některých případech se mohou objevit i o něco později, například při jídle nebo pití vody.
Příznaky se navíc v každém případě liší a mohou vykazovat další zcela odlišné příznaky, jako je nadměrná touha po pití vody, horečka nebo neustálé zvracení. Diagnóza je tedy obvykle opožděná, protože syndrom lze zaměňovat s jinými srdečními nebo gastrointestinálními problémy.
Léčba Boerhaaveova syndromu
Léčba Boerhaaveova syndromu by měla být prováděna v nemocnici s nouzovým chirurgickým zákrokem k nápravě prasknutí jícnu a léčbě infekce, která se obvykle vyvíjí v hrudníku v důsledku hromadění žaludečních kyselin a bakterií z potravy.
V ideálním případě by léčba měla být zahájena během prvních 12 hodin po prasknutí jícnu, aby se zabránilo rozvoji celkové infekce, která po této době sníží na polovinu očekávanou délku života pacienta.
Diagnóza Boerhaaveova syndromu
Diagnózu Boerhaaveova syndromu lze stanovit pomocí rentgenového vyšetření hrudníku a počítačové tomografie, je však důležité mít přístup k historii pacienta, aby bylo možné vyloučit další onemocnění s podobnými příznaky, jako je perforace žaludečního vředu, infarkt nebo akutní pankreatitida, která jsou častější a mohou zakrýt syndrom.
Proto se doporučuje, aby pacienta vždy, kdykoli je to možné, doprovázel člen rodiny nebo blízká osoba, která zná lékařskou anamnézu pacienta nebo která může popsat například okamžik, kdy se příznaky objeví.